| Z historie školy |
Dne 15. září 1929 byla slavnostně otevřena naše škola, tehdy první česká menšinová škola v Lanškrouně. Co všechno předcházelo této významné události? Vyučování v české řeči bylo v Lanškrouně zahájeno až v roce 1919, a to přes četné překážky kladené tehdejší německou městskou radou. Zásluhou organizátora české menšiny v Lanškrouně Josefa Lorence, Národní jednoty severočeské, ministerstva školství a národní osvěty získali Češi pro své děti po mnoha sporech prostory bývalé německé tkalcovské školy. V prvním roce pravidelné výuky se do této školy přihlásilo 237 žáků. V dalších letech se počet žáků neustále zvyšoval a stará budova německé tkalcovské školy už nevyhovovala ani velikostí, ani hygienickými podmínkami. Škola byla jednou z nejhorších v širokém okolí a poměry si vynucovaly postavení nové školní budovy. V roce 1924 vybrala komise ministerstva veřejných prací pozemky pro novou školu mezi kostelem sv. Anny a Anenských dvorem na louce, která patřila lékárníku Erxlebenovi. Po jeho smrti byly tyto pozemky vyvlastněny a 12. 9. 1927 zahájila firma Kratochvíl a Veselý z Pardubic stavbu podle projekce Dr. M. Babušky z Prahy. Po dvou letech, ve dnech 14. a 15. 9. 1929 v rámci oslav 20. výročí trvání odboru Národní jednoty severočeské, byla nová budova české školy slavnostně otevřena. Dojmy z tohoto okamžiku líčil článek uveřejněný v 10. čísle časopisu Naše menšiny z roku 1929: „Nová škola, ležící v České čtvrti při silnici k Šilperku, je všeobecně uznávána za jednu z nejkrásnějších škol v širokém okolí. Jsou v ní umístěny: 3 třídy školy obecné, 3 třídy školy měšťanské, mateřská škola a česká všeobecná živnostenská škola pokračovací, zřízená od 1. října 1929. Má kromě obvyklých místností krásnou tělocvičnu, kuchyň, jídelnu, pracovny a dílny pro ruční práce ženské i výchovné. Jedinečným dojmem působí vymalování chodeb, jež těší se živé pozornosti návštěvníků. Ke hlavní budově je přistavěn byt ředitelův s překrásnou vyhlídkou, pod ním je umístěna mateřská škola.“
Dramatické události v pohraničí na konci 30. let měly však nepříznivé důsledky též na existenci českého školství. V sobotu 8. října 1938 přišlo do Lanškrouna německé vojsko, česká škola byla zrušena a české děti byly nuceny navštěvovat školy německé. Vyučování v českém jazyce bylo ve škole obnoveno až po válce – 16. 7. 1945. Zatímco bezprostřední poválečná léta byla charakteristická provizorními podmínkami v souvislosti s osídlováním pohraničí, od roku 1948 nastává období nekompromisní komunistické ideologie, která spolu s četnými školskými reformami poškodila školství především v oblasti duchovní. Mezitím vzrostl počet žáků ve městě, takže zde musely být postupně otevřeny další dvě úplné základní školy a k původní budově menšinové školy byly za nezměrného úsilí ředitelství, učitelského sboru a rodičů přistavěny pavilon dílen, pavilon pro skladování materiálu a pavilon mimoškolní výchovy s kuchyní a jídelnou, který však musel být záhy využit pro výuku žáků prvního stupně.
Po roce 1989 proběhlo ve škole i celém jejím areálu mnoho změn, díky kterým se zlepšily výukové podmínky pro žáky i pracovní podmínky pro pedagogický sbor. K nejvýznamnějším z nich patřilo vybudování půdní vestavby, za necelého půl roku zde vznikla odborná učebna přírodopisu, knihovna pro žáky, kabinety a další třídy. K neméně významným akcím se zařadila rekonstrukce druhé novější budovy. V září 1998 byla v těchto prostorech slavnostně otevřena školní jídelna a o měsíc později zahájil provoz i krytý plavecký bazén.