| Nocování ve škole aneb večerní putování Lanškrounem |
A pak to přišlo. Venku tma jako v pytli a my jsme se společně s paními učitelkami začali přemísťovat na první tajemné místo. Museli jsme uhodnout, které to bude. Někteří navrhovali hřbitov a nebyli daleko od pravdy. Dostali jsme se totiž na starý hřbitov u kostela svaté Anny. Tam byla tma ještě větší, húú, to jsme se báli. A ještě nám paní učitelka vyprávěla pověst o strašidle, které sestupovalo z věže… Ve skupinách jsme hledali náhrobek zlého vrchního správce Riedera a neustále jsme sledovali, zda na věži není duch. Velmi rádi jsme rychle opustili toto stanoviště a pokračovali s obavami dále. Venku už nebylo vidět ani na krok, ještě že jsme měli s sebou baterky. Postupně jsme se na dalších jedenácti místech seznámili s tajemnou historií našeho města a plnili další zajímavé úkoly s nimi související. Víte, kde měl Lanškroun hradby a brány, kde stál špitál, co je to nárožní kámen, na kterých dvou místech se vařilo pivo, čím spláceli lanškrounští dluh…? My už to všechno víme. Plni dojmů a nových zajímavých informací jsme se rádi vraceli do bezpečí a tepla naší milované školy.
Před usnutím jsme hodnotili tajemný večer, někteří až do druhé hodiny ranní. Po otázce paní učitelky: „Kdo chce jít se mnou znovu ke kostelu?“ jsme se raději zachumlali do svých spacáků a nechali se ukolébat sny. Hádejte, o čem asi byly…
Za odvážné čtvrťáky MAKOŠ
